Osadní kronika

...za pár let snad budu číst dneska bílej prázdnej list,
třeba pochopím, co časem dozrává,
knížku křehce svázanou, rukou léty vypsanou,
každým tahem další stránka roztává...



Tradiční osadní akce

Velikonoční Roverky * Výroční ohně * Moravské víkendy * Zimní Ameriky * Osadní svatby


Povídání o tom, co jsme s osadou kdy zažili a kde všude byli. Někdy je docela těžké rozhodnout, kterou akci do kroniky zařadit a kterou ne. Většinou jsou ve výběru preferovány akce, kde se sešlo víc osadníků a byly to vandry nebo průzkumy podzemí. Ale nikdy tam nemůže být všechno - každý vandr dvou osadníků, každý průzkum podzemí nebo třeba setkání i více osadníků, ale jen někde ve městě. Ale i tak jistě bude kronika příjemným připomenutím zážitků a vůbec času, který jsme spolu strávili.


43. oheň Trapsavce a 24. oheň Trasy (26. – 28. května 2017)

Popisek se připravuje.
Odkaz na fotky a zápisy: Přebral (fotky), Atabe (fotky), Přebral (fotky z výroby placek), Kawi (fotka hotových placek), Přebral (zápis), Přebral (poznámky porotcovy)
Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky

Atabe, Kawi, Lucka, Mejla, Přebral

Text se připravuje.

Autor zápisu: Zatím nikdo


Velikonoční Roverky (13. – 16. dubna 2017)

Po třech letech jsme opět obnovili tradici Velikonočních Roverek. Tentokrát jsme dokonce vyrazili přesně o Velikonocích a strávili i docela dost času na Roverkách.
Odkaz na fotky a zápisy: Přebral (fotky), Lucka (fotky), Přebral (zápis)
Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky

Kawi, Lucka, Mejla, Přebral

Byť se původně zdálo, že nás pojede asi osm, nakonec jsme se v Hněvicích na nádraží sešli čtyři. Ale stačilo to – kytaru Lucka doma nenechala, počasí bylo, navzory předpovědím, většinou slunečné a pod převisy útulno. Roverky jsme prošli trochu netypickou trasou po jejich východní straně a prohlédli si několik ve skale vytesaných místností v Lešnici, pak zamířili na Zakšín, kde jsme se ze skal kochali překrásným západem slunce, zpívali s náhodně potkanou partou u ohně a proplétali se skalními soutěskami s dlouhou zeleně svítící zářivkou v ruce. Další den jsme pokračovali na jih, prozkoumali převisy na Supí hoře, udělali si zacházku ke Klemperce a na Kokořín a celý dlouhý den zakončili s kamarády na známém kempu u Mšena. Měly tu asi pět kytar, píšťalky a dokonce housle – velmi příjemný večer, byť už na kempu bylo trochu těsno. Na poslední den nám zbylo několik hezkých roklí v okolí, cukrárna ve Mšeně a cesta domů.

Autor zápisu: Kawi


Výlet do Štěchovic (18. března 2017)

Žemle si přála v sobotu výlet, vyrazili jsme tedy. Uvažovali jsme o Amerikách, nakonec volba padla na okolí Štěchovic...
Odkaz na fotky a zápisy: Přebral (fotky), Přebral (zápis, stejný jako je tady)
Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky

Kawi, Přebral, Tatar, Žemle

Den plánovaného výletu je tak trochu zamračený a tak trochu deštivý, jen občas se stráně rozsvítí barevným předjařím. V údolích a na úvrších pokrytých loňským listím počítáme barevné mloky, chaty spí a na laguně žene vítr vodu proti směru starých Proudů. Stezka vypráví o Hradišťku za války i Hradišťku krátce po ní, Frankova štola v Dušně se sesula do posledního břevna výdřevy a připodobňuje se ke středověkým pinkám. Země zlato nevydává, srdce nezatvrdí. Přesto v různých koutech, ba dokonce v podlaze starého muničáku, objevují se sondy, rýhy, průkopy marných hledačů, kteří si přečetli, že právě tady skrývá se Poklad. S Žemlí, Kawi a Tatarem dumáme o budoucích ohních, přecházení oblouku štěchovického mostu a toboganu přečerpávací elektrárny. Kráčím po zelené stezce starého Povltaví. Ve skulinách skal zatím zimují netopýři, v bývalém lomu ztrácí se zarůstající osada s pilou, lopatkou, pánvemi. Strop v dlouhé, tmavé díře za hučící říčkou kousek po kousku se sype, odměřuje čas a zužuje cesty. V autobuse na nás civí slečna, když Tatar vypráví o svém žití, na nádraží v cukrárně civím na slečnu, když ukusuju dortík. Jaro se blíží.

Autor zápisu: Přebral


Slezina osady na Výtoni (17. března 2017)

Tohle byla, mimo výročáku, osadní akce s nejhojnější častí za poslední roky...
Odkaz na fotky a zápisy: Přebral (fotky), Přebral (zápis)
Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky

Atabe, Cryptid, Дан, Kawi, Přebral, Zvoník, Žemle

„Pojďte v pátek do hospody!“ tak sice většina osadních akcí nezačíná, ale tahle ano. Když není více času a nesejde se nás většina na žádný vandr, je třeba vidět kamarády alespoň na večer. Slízáme se v hospodě postupně, ale nakonec je tu celá osada, Atabe i Jára. Kecáme, kravíme, pijeme domácí limonádu a pivo a chodíme ven na cigárka, prostě pohoda. Pohunkovi a Palcovi se loučí poměrně brzo, zbylá čtveřice míří na střechu jedné nejmenované fabriky. Po cestě kupujeme pivka a potom dlouho sedíme na střeše, kocháme se nočním městem, vedeme řeči o životě a je nám dobře.

Autor zápisu: Žemle


Moravský víkend (9. – 11. prosince 2016)

Na začátku prosince jsme jeli do podzemí v Jihlavě a okolí. Legendární labyrint pod městem i středověké štoly byly mimo jiné svědkem osadní vánoční oslavy.
Odkaz na fotky a zápisy: Přebral (fotky), Lucka (fotky), Přebral (zápis)
Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky

Brouk, Kawi, Lucka, Mejla, Přebral, Žemle

Tajemní průvodci nás pozvali do jihlavského podzemí a to si nechceme nechat utéct, ale dostat celou osadu ve stejný čas do JIhlavy je trochu oříšek, proto padne volba na Moravský víkend. V pátek se ubytováváme u Žemle a Brouka doma, dlouho jsme se neviděli a tak je o čem povídat. V sobotu ráno nabíráme Čápa a vyrážíme půjčenou dodávkou do Jihlavy. Po cestě se přidává ještě Zvoník. Potom už nám průvodci ukazují podzemní skvosty okolí Jihlavy, dostaneme se tak třeba do bývalé zrárny sýrů, nebo do středověké štoly. Po obědě potom vyrážíme do podzemí jihlavského, to je podzemním labirintem pod celým centrem, uličky se propojují a motají a bez mapy by se tu člověk až moc snadno ztratil. Úžasné. Přesouváme se do zeleně svítící štoly a slavíme Vánoce – máme stromeček, svíčky, dárečky i cukroví. Pak už nás čeká jen cesta do Brna, herní večer a nedělní cesta vlakem.

Autor zápisu: Žemle


6. výroční oheň T. O. Tuláci podzemí (14. – 16. října 2016)

Po prvních třech ohních na Americe míváme výročák každý rok jinde. Podmínkou pro výběr místa je, aby v jeho blízkosti bylo podzemí a ideálně to bylo nějaké zavedené trampské místo a s pořádáním ohně tak nebyl problém.
Odkaz na fotky a zápisy: Přebral (fotky), Lucka (fotky), Přebral (fotky z příprav před ohněm), Přebral (zápis)
Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky

Brouk, Cryptid, Дан, Kawi, Lucka, Mejla, Přebral, Zvoník, Žemle

Letos jsme zatoužili po pískovcích, takže volba padla na Medvědí camp u Lindavy. Přímo na kempu je malý pískovcový podzemní lůmek a v okolí podobných větších hned několik, doplněných vytesanými sklípky a starých náhonem. Osadníci Medvědího kempu nebyli proti a navíc nám svojí přítomností zajistili zatím nejhojnější počet účastníků – kolem 25 - 30 (v průběhu dne se to měnilo, jak lidé přicházeli a odcházeli). Odpolední hru připravila opět Žemle a pojala ji trochu netradičně – chodilo se v jedné velké skupince podle mapky a v různých podzemních prostorách byla skrytá stanoviště s rozličnými úkoly prověřujícími sílu, obratnost, dobré uvažování i umělecké sklony. S osadníky se hráči potkali až na samém konci své cesty. A nebylo to jen tak lecjaké setkání, připraveno pro ně bylo divadlo na motivy místní pověsti o zlém rytíři Kunovi a krásně panně (ten rytíř jsem byla já a opravdu nechápu, proč mě v každém divadle obsadí jako záporáka). Po hře a následném odpočinku a večeři už přišel čas na zapálení ohně, jehož se ujal Tulák, šerif Medvědího campu. Při ohni se hodně hrálo a zpívalo, proběhlo několik večerních her včetně umělecké soutěže a vítězům se poté rozdaly placky a další ceny. Neděle byla pak ve znamení loučení a odchodů, ať už na další toulky po skalách nebo rovnou domů. Na závěr bych chtěla moc poděkovat osadníkům Medvědího kempu, že jsme oheň u nich mohli mít a také za jejich velkou pomoct při přípravě dřeva a milou společnost celý víkend.

Autor zápisu: Kawi


Podzemní výprava (12. června 2016)

Kdysi jsem slyšela, že navštívit tohle místo je v podstatě povinnost pro každého podzemního průzkumníka. Přebral už tam jednou byl a znovu se mu nechtělo, když jsme před pár lety vandrovali okolo, nakoukli jsme dovnitř jen od vstupu.
Odkaz na fotky a zápisy: Veřejně zatím nikde nevisí, ale možná časem budou.
Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky

Kawi, Žemle

Lézt do podzemí, zvlášť nebezpečného, sama, je také hloupý nápad, takže když se Čáp ozval, zda nechceme vyrazit s ním, neváhala jsem. Ostatní osadníci měli už většinou měli na víkend jiné plány, ale aspoň Dan se toho chytil. Nakonec sice den předem odřekl, ale zase se ozvala Žemle, takže jistou osadní účast tato akce měla. Bylo to povedené. Byť nám Přebral vyznačil v mapce místa, kam bychom lézt neměli, ze začátku se všichni vrhali hlavně právě tam. Mně z toho bylo poněkud úzko, pohled na nepevné stropy a obrovské ulámané bloky na zemi nebyl nic moc. Po nějaké době jsem si na to ale zvykla a ani různé zvuky padajících kamenů nesoucích se chodbami mě moc neznepokojovaly. Ostatní to měli spíše naopak. Zatímco já jsem si v podzemí v klidu dlouze fotila a říkala si, jak sem příště vyrazím znovu, zbytek výpravy se nervózně přesouval k východu se slovy jako: „Hezký to bylo, jsem rád, že jsem to viděl, ale znovu už mě sem nedostanou.“ Docela zajímavé byly také různé skupinky s dětmi a se psi, které se chodili dívat na vstup a po prohlédnutí se zase vraceli do města. Jednu skupinku jsme potkali i ve vevnitř – krásně s námi kontrastovala. Zatímco my jsme byli vybavení přilbami, světly a opatrně chodili po vyšlapaných cestičkách, druzí návštěvníci se bez přileb a s jedním světlem na celou skupinu vrhali do různých hromad popadaného kamení. Působili ale, že to tam dobře znají, takže věřím, že to i ve zdraví přežili.

Autor zápisu: Kawi


Oheň 42. ročníku Trapsavce a 23. ročníku Trasy (27. – 29. května 2016)

Pomalu se stává tradicí, že se velká část osadníku sejde na ohni Trapsavce a Trasy – a většinou neodjedeme s prázdnou. Letos zabodoval Přebral se svojí povídkou – obsadil 1. místo v kategorii Oldpsavců.
Odkaz na fotky a zápisy: Přebral (fotky), Trapsavecké rajče (fotky), Carmen (fotky), Joko (fotky), Fenik (fotky), Pavouckej (fotky), Petr (fotky), Will (fotky), Atabe (zápis), Přebral (zápis), Hafran (zápis), Pavouckej (zápis)
Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky

Atabe, Brouk, Kawi, Mejla, Přebral, Žemle

Oheň u příležitosti vyhlášení výsledků dvou trampských soutěží – Trapsavce a Trasy – se tentokrát konal u Hradce u Ledče nad Sázavou. Já na něj vyrazila už ve čtvrtek a společně s pár dalšími kamarády jsme posekali louku, připravili dřevo a fagule na zapálení ohně a postavili hranici. Docela mě to zmohlo, takže jsem v pátek večer ani dlouho neseděla u ohně, byť se hrálo hezky (v noci mě to několikrát vzbudilo). V sobotu už následoval hlavní program – různé představování a prodej nových knížek od trapsaveckých autorů, beseda s porotci a další zajímavosti. Já připravila výstavku fotek a dalších příspěvků z Trasy. Na osmou večerní bylo naplánované slavnostní zapálení ohně a zároveň předpovídán silný déšť. Oboje vyšlo na minutu přesně, ale i tak oheň vzplál. Jen mé vyhlašování výsledků Trasy přes bubnování kapek do pláštěnek a deštníků skoro nebylo slyšet. No, třeba to příště vyjde lépe. Jakmile jsem s tím byla hotova, pršet přestalo, a tak si všichni mohli čtení básní a povídek proložené písničkami vychutnat bez omezení. Musím se někdy Hafrana zeptat, jak se přesně zařizuje a podplácí dobré počasí. V neděli po ohni jsme pak ještě s Broukem, Žemlí a Přebalem vyrazili ke dvěma zatopeným lomům nedaleko Lipnice nad Sázavou (jeden byl za plotem u nově postavené vilky, ale k druhému se naštěstí dalo dostat) a potom už se rozjeli různými směry domů.

Autor zápisu: Kawi


Podzemní výprava (19. května 2016)

Kawi s Atabe a několika dobrodružkami z temných ulićek jednou takhle navečer vyzvedly Přebrala v práci a šlo se fárat...
Odkaz na fotky a zápisy: Veřejně nikde nejsou.
Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky

Atabe, Kawi, Přebral

Kdesi na zelených, zarostlých stráních vonících česnekem podivným se skrývá štola. Někdy bývá zavřená, jindy pootevřená a vždycky je v ní okrové blátíčko. Šplháme s Atabe dívčí družinkou do svahu, nahlížíme do temnot a jdeme dál. Strop se snižuje, okry čvachtají, na konci se objevují krápníčky. Šplouch? Šplouch! Bahniska se protrhla, oranžová záplava přehrazuje pod kopcem cestu překvapenému cyklistovi. Umýt se jdeme do zahradního jezírka mezi turisty. Japonci to pochopí, jejich země je taky dosti geologicky aktivní.

Autor zápisu: Přebral


Návštěva Zvoníka v nemocnici (7. května 2016)

Osadní marodka v nemocnici Na Františku.
Odkaz na fotky a zápisy: Přebral (fotky), Přebral (zápis)
Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky Fotka z kroniky

Atabe, Kawi, Přebral, Zvoník

Stalo se jednou, že byl Zvoník nemocný natolik, až musel do nemocnice. Zašli jsme mu tedy vylepšit náladu (i když ji měl celkem dobrou sám od sebe) a přitom si trochu prohlédli i zákoutí historického špitálu s jeho podivnými výtahy, starými schodišti a slunečními hodinami. Obveselování probíhalo tak nějak postupně – napřed jsme za ním zašli já a Kawi, venku jsme pak potkali Atabe. Дан se v nemocnici také stavil, ale jiný den.

Autor zápisu: Přebral


Stránka: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13